ZASTAVA

YUGO V AMERICE

Během léta roku 1985 začala jedna z nejzajímavějších epizod v historii továrny v Kragujevci. Yugo Koral se začalo prodávat ve Spojených státech, tehdy to byl nejlacinější nový vůz na tamním trhu. Základní verze stála baťovských 3990 dolarů a Yugo tak bylo o několik tisíc lacinější než nejlevnější typy ostatních značek. V základní výbavě mělo Yugo látkové čalounění, přední sesadla s lůžkovou úpravou, sklopné zadní sedadlo, stěrač nebo ostřikovač elektricky odmrazovaného zadního skla.

Nabídka příplatkové výbavy byla poměrně bohatá (tedy na auto v východního bloku): klimatizace, rádio, koberečky, poklice nebo střešní nosič. Už krátce po prvním informacích o novém laciném autu na americkém trhu vzali lidé 90 dealerů Yuga po celých Spojených státech doslova útokem. Byli ochotni složit zálohu za auto, ve kterém nejenom že neměli možnost se svézt, ale které ani na vlastní oči neviděli.

Když dorazilo do USA prvních 1500 aut, měli už dealeři objednávky na skoro osm tisíc aut. Kvůli nedostatku aut skončil prodej v prvním roce hluboko bod očekáváním, druhý rok však co se týče prodejů vypadal nadějně. Automobiloví odborníci ale hleděli na Yugo s pobaveným úsměvem, podle nich to byla spíše hračka než auto. Ostatně se není čemu divit, vždyť Yugo bylo zhruba stejně dlouhé jako typické americké auto široké.

Lidé z automobilové branže také poukazovali na řadu nedostatků, které Yugo mělo. Ve většině případů se ukázalo, že měli pravdu. Mnoho novopečených majitelů se setkalo s vážnými mechanickými problémy - od předčasných poruch motoru, přes špatné brzdy, nepřesné řazení až po problémy s elektroinstalací. Když k tomu připočteme nekvalitní péči o zákazníky ze strany dealerů, není divu, že Yugo v Americe právě nezazářilo.

Auto si nevedlo dobře ani v testech pasivní bezpečnosti, což jeho pověsti také nepřidalo. Začátkem roku 1989 společnost Yugo America zkrachovala a hrozilo, že Yugo zmizí z amerického trhu. Na trh se nedostala žádná nová auta a dealeři doprodávali skladové vozy z roku 1988. Do konce roku 1988 bylo do USA dovezeno na 120.000 Yug, na zámořský export tedy šla zhruba šestina celé produkce. Reorganizace sice nakonec přivedla firmu Yugo America zpátky k životu (tentokrát ale jako pobočku Crvene Zastavy), čekal ji ale téměř nesplnitelný úkol: napravit špatnou pověst z minulosti.

V roce 1990 přišlo na trh vylepšené Yugo GV Plus, první typ vybavený vstřikováním paliva, spolu s dlouho očekávaným kabrioletem (podle mého názoru jediným hezkým modelem Yuga Koral) - první kusy ale měly ještě karburátor. Yugo Cabrio stálo dvojnásobek ceny hatchbacku, nabídlo ale výbavu jako elektricky ovládanou střechu se skleněným a vyhřívaným zadním oknem, elektrický pohon měla také zadní boční okénka a auto dostalo i aerodynamickou tuningovou sadu s předními mlhovkami.

Rok po znovuzrození Yuga v Americe ale přišel definitivní konec, přestože modely pro rok 1991 nabídly řadu novinek - větší nádrž, lepší sedadla, větší rejd a konečně i automatickou převodovku, tak potřebnou na americkém trhu. V té době ale už začínala válka v bývalé Jugoslávii a posledním hřebíčkem do rakve pak byly sankce mezinárodního společenství na Miloševićovu zemi. Americké zastoupení tak zavřelo brány nadobro, kromě politických důvodů zejména proto, že se ukázala nechuť Američanů k malým vozům, proti Yugu navíc hovořila i špatná kvalita a ve srovnáním s americkými auty chudá výbava.

Přestože bylo Yugo komerční propadák, časem se z něj v Americe stalo svého druhu kultovní vozítko. Určitě tomu pomohlo i jeho účinkování v několika filmech a seriálech. Prvním byl film Zátah (Dragnet) s Tomem Hanksem a Danyem Aykroydem, následoval seriál Měsíční svit (Moonlighting) s Brucem Willisem, Yugo se mihlo v epizodní roličce i ve třetím dílu Smrtonosné pasti (Die Hard 3). Skoro hlavní roli pak mělo ve filmu 460 podezřelých (Drowning Mona), ve kterém jezdilo Yugy celé městečko včetně šerifa v podání Dannyho De Vita.

zpět na první část historie

zpět na druhou část historie